Tradiční vícedélkové skalní lezení je vrcholem dovednosti ve skalním lezení. Uplatníme zde veškeré dovednosti nabyté při lezení jednodélkových tradičních cest a dovednosti získané při vícedélkovém lezení na sportovně zajištěných cestách. Pro zajištění cest používáme vklíněnce, frendy a nezřídka skobovací techniku. Pro lezení vícedélkových tradičních cest je nejvhodnější užití polovičních lan, zejména pro možnost dvoulanové techniky. Střídavé vedení lan (obr 1) umožňuje výrazné snížení tření lan a tedy i možnost častějšího zakládání jištění a tak zkrácení potenciálního pádu. V případě užití střídavého propínání lan nesmíme nikdy jistit přes pomůcku, která vede oba prameny lana společně z důvodu možného nestejnoměrného zatížení a tedy vzájemného popálení lan v případě pádu. Nejvhodnějšími jistítky jsou tak ATC, ATC XP, reverso, nebo PIU.
V tradičním terénu je velmi důležté umět vytvořit kvalitní jistící bod. Většinou i jistící stanoviště vytváříme na vlastních jistícíh bodech. Podle kvality možností jistících bodů i jistících stanovišť se odvíjí i náročnost tradičních cest. Čím horší možnosti jištění, tím vyšší psychická náročnost a tedy i vyšší celková náročnost cesty.
obr. 1 vedení výstupu na polovičních lanech se střídavým propínáním lan
|
Jistící body umisťujeme podle potřeby, vždy se ale snažíme eliminovat riziko pádů přesahujících více jak 10 m.
Jistící stanoviště by mělo vždy zajišťovat dostatečnou nosnost na tah směrem dolů, ale současně by mělo být zajištěno i proti vytažení nahoru (obr 2). Pokud je jistící stanoviště tvořeno dvěma body, které fungují na tah dolů i nahoru není osazení třetího bodu na tah vzhůru nezbytné. Zpravidla skládáme jistící stanoviště z více bodů, závěsy z nich pak stahujeme do jedné centrální karabiny (centrálního oka). Do centrální karabiny nebo centrálního oka propínáme pomocí dalších karabin jistící pomůcku pro dobrání druholezce, osazujeme své sebezajištění i zajištění spolulezce při jeho dolezení do stanoviště.
obr. 2 jistící stanoviště v tradičním terénu složené ze tří vklíněnců,
A – dva vklíněnce na tah dolů a jeden na tah nahoru,
B - centrální oko vyvázané na smyčce vůdcovským uzlem,
C – vypínací uzel do centrální karabiny (dvojité otočení karabiny a zadrhovací klička),
D – sebezajištění jističe pomocí daisychain,
E – jištění lezce pomocí HMS
|
U vyvazování jistícího stanoviště musíme dbát zejména na úhel, který svírají závěsy bodů na tah dolů. Optimální úhel je do 60 stupňů. Každý z bodů nese cca 50% zatížení. Při 90 stupních se začíná zatížení každého z bodů rovnat celkovému zatížení. Pokud je úhel větší než 120 stupňů nebo body zatížíme obvodově (silový trojúhelník) zatížení jednotlivých bodů může výrazně překročit původní zatížení stanoviště.
obr. 3 úhly závěsu smyček jistícího stanoviště
|
Pokud jsou body tvořící jistící stanoviště schopné vydržet jak tah dolů, tak i nahoru, je možné zřídit stanoviště pouze na těchto dvou bodech. Typickým příkladem jsou dva frendy nebo dvě skoby ve vodorovné spáře. Podle vzdálenosti jistících bodů se rozhodujeme mezi vývazem pomocí vůdcovského uzlu (body jsou stranově vzdálené max. 0,5 m) a vývazem pomocí Dvojité Dračí smyčky s preferencí jednoho bodu.
obr. 4 jistící stanoviště ze dvou frendů vzdálených 0,3 m ve vodorovné spáře, sebezajištění jističe je umístěno tak, aby v případě zátěže lezcem v obou směrech nedošlo k jeho jakémukoliv posunu
|
obr. 5 jistící stanoviště na dvou frendech vzdálených 0,8 m ve vodorovné spáře, vývaz pomocí Dvojité Dračí smyčky, sebezajištění jističe umístěno zcela nezávisle na jistící pomůcce
|
obr. 6 jistící stanoviště s preferencí jednoho bodu, jelikož frend není schopen zachytit tah nahoru je vypnut proti duhému frendu založenému právě na tah vzhůru, jako jistící bod na tah dolů funguje skalní hrot
|
obr. 7 vypínací uzel stanoviště, dvojité otočení karabiny a dvě zadrhovací kličky
|
Stejně jako u dobírání na vrcholu u jednodélkových tradičních cest se i ve vícedélkových cestách můžeme setkat se stanovištěm na jednom bodě. Jako takový bod můžeme použít zdravý pevně rostlý strom o průměru minimálně 15 cm, masivní skalní hrot (pozor na vytažení směrem vzhůru!!!) nebo skalní hodiny (litý vápenec o průměru sloupku minimálně 10 cm).
obr. 8 jistící stanoviště ve vápencových hodinách
|
Pro jištění ze stanoviště máme stejně jako při uspořádání dobíracího stanoviště na vrcholu tři možnosti uspořádání jistící techniky. První variantou je přímé jištění bez zbudovaného jistícího stanoviště. Tento způsob je vhodný zejména při dobírání druholezce ve velmi lehkém terénu a v žádném případě ho nelze doporučit začínajícím lezcům nebo pro jištění prvolezce.
Druhým způsobem je nejdoporučovanější techniky, tedy „přímá jistící metoda do stanoviště“. Jistič je nezávisle zajištěn ke stanovišti a jistící pomůcka je zavěšena přímo do stanoviště. V případě pádu lezce tak není jistič nijak ovlivněn a nehrozí jeho přiražení ke stanovišti.V případě pádu prvolezce je přímo zatíženo jistící stanoviště, ovšem pouze vahou prvolezce. Nevýhodou je o něco náročnější manipulace s jistící pomůckou.
Třetí variantou je jištění pře jistítko v úvazku jističe a stanoviště je propnuto jako první jistící bod. Jedná so o tzv.“nepřímou metodu jištění se stanovištěm“ Tento systém je určen pro pokročilé a zkušené lezce, umožňuje přesnější práci s lanem i zachycení pádu. Nevýhodou je případné zatížení jistícího stanoviště vahou obou lezců v případě pádu do stanoviště kladkovým efektem.
obr. 9 kladkový efekt při jištění přes tělo s využitím stanoviště jako jistícího bodu
|
obr. 10 Přímá metoda bez jistícího stanoviště je znázorněna na skice A, při zatížení lana lezcem nese zatížení skalní hrot, zatížení lana v rukou jističe je sníženo o tření lana přes povrch hrotu.
Polopřímá metoda s jistícím stanovištěm je znázorněna na skice B, lezec je zajištěn ke skalnímu hrotu, ale zatížení lana lezcem je přenášeno do jistícího stanoviště až prostřednictvím zatížení těla jističe. Jistič může za nepříznivých okolností nést až plné zatížení lezce. Zatížení lana v rukou jističe je sníženo třením lana v jistící pomůcce.
Přímá metoda s jistícím stanovištěm je znázorněna na skice C. Kolem skalního hrotu je vytvořeno jistící stanoviště do něhož je propnuta jistící pomůcka. Váha lezce je směřována přímo na skalní hrot, zatížení rukou jističe je sníženo zajišťovací pomůckou. Jistič je nezávislý na zatížení lana.
|
V obou případech je nejhorší možnou variantou pád do stanoviště, proto se bezprostředně po odlezu ze stanoviště snažíme založit jištění a vzdálenosti mezi postupovými jištěními prodlužujeme až dále od stanoviště.
obr. 11 odlez z jistícího stanoviště tvořeného vklíněncem a hrotem na tah dolů spojených vývazem vůdcovským uzlem, oba body jsou vypnuty proti vklíněnci na tah vzhůru
|
