Prvni květnový víkend jsme vyrazili na skialpy do oblasti Venedigeru. Cílem bylo podívat se zejména do západní části masivu a prozkoumat možnosti túr z Essener Rostocker huette.
U auta jsem si trcho s obavami nasazoval super vylehceny batoh. Tentokrat jsem navíc neměl vůbec nic. Nakonec se ukázalo, že obratel už srostl relativně dobře a s podporou ortézy to celkem šlo.
První den jsme vystoupali na chatu a v podvečerní atmosféře postupně vyšlapali až na Rostocker egge (2800 m) přímo nad chatou. První oblouky sjezdu nic moc krusta, ale nakonec to šlo.
Chatu jsme měli pro sebe, pouze byla mírně nepříznivá zpráva, že další den dorazí cca 60 italů a budou s námi mít stejný cíl, tedy přechod na Kuerzsingerhuette a dále na Venediger.
V pátek jsme vyrazili kolem sedmé a postupně vystoili přes Simonykeese až na Westliche Simonispitz (3488 m). Nádherný ledovec skoro západoalpského charakteru. Zejména v přechodu do podvrcholové pasáže pozor na trhliny.
Sjezd nejdřív kousek v prašanu a pak už celkem dobrý firn. Uchaty má chatař zakopaný PIEPS art set a tak jsme celé odpoledne věnovali zábavě s touto tréninkovou "hračkou" na nácvik práce s vyhledávačem.
V sobotu ránu je proměnlivo a do chaty se opírá poměrně silný vítr. Po krátké poradě se nakonec rozhodujeme stejně jako skupina Italů pokračovat n naplánovaném programu. Už v průběhu výstupu je jesné, že na Gross Geiger můžeme zapomenou a že přechod přes Geigerscharte také není dobrý nápad. Ve stopách rychlejších italů zahýbáme pod Mauertorl (3108m). Asi 50 metrů pod sedlem sedí už skoro celá itaklská grupa v záhrabech a my přemýšlíme co se děje. Nemůžou najít sedlo.
Takže jdeme do čela a vláček italů nás následuje. Sedlo a sjezd na druhou stranu. Perfektní sníh v horní části nás láká k sjezdu, ale jelikož zde často bývají trhliny a viditelnost chvílemi klesá téměř na nulu jedeme skoro celý ledovec dolů opatrně pomalu na laně.
Když jsme na Turkische zeltstadt, tak vylézá sluníčko a najednou je i dobrá viditelnost. Co už...
Těsně před chatou nám počasí dává ještě jednou vědět kdo je tady pánem. Během pěti minut totální humus, sníh a vítr. Chatu vidíme až do ní téměř narážíme nosem.
Neděle je za odměnu. Trochu fouká, ale jinak náherně. Perfektní sníh, výhledy. Co dodat.
Na vrcholu Venedigeru (3667 m) jsme byli kolem jedenácté a pak už pouze skoro 1500 m perfektního sjezdu na Johanishuette a dál trochu dobrodružnější sjezd na parkoviště.
Prostě ideální jarní skialpová túra.
 Broněk při sjezdu do Rainertorl |
 Essener Rostocker huette |
 Essner Rostocker Huette (2108 m) |
 Gipfelfoto |
 Gipfelfoto |
 Gross Venediger |
 Gross Venediger v neděli ráno od Kuerzsingerhuette |
 Karavana na ledovci |
 Kopce jižne pod Hinterbichlem |
 Malhalmspitz |
 Mauertall, zcela v závěru doliny je vidět Mauertorl (3108 m) |
 Na vrcholu Rostocker Egge, v pozadí plato nad Deffregerhaus |
 Nácvik vyhledávání s PIEPS art setem |
 Odpolední vycházka směrem na Rostocker Egge |
 Pohled zpět od Johanishuette |
 Rostocker Egge (2800 m) |
 Simonyspitz (3488 m) a Simonykesse |
 Simonyspitz v pátek ráno |
 Sjezd po Simonykeese |
 Sjezd po Simonykeese |
 Sjezd pod Rainerhornem |
 Sjezd z Rostocker Egge |
 Skoro jako na sjezdovce |
 Směrem do Venedigerscharte, v pozadi Keeskogel |
 Sobotní výstu Maurtallem, pak už bylo tak hnusně, že foťák zůstal schovaný |
 Těsně pod chatou |
 Trhlina pod vrcholovou pasáží |
 Večerní idyla |
 Veronika na Simonykeese |
 Vrchol |
 Vrcholový hřebínek, v pozadí Gross Glockner |
 Výhled z vrcholu Gross Venediger (3667 m) směrem na západ |
 Výhled z vrcholu Simonyspitz na Dreihernspitz a dále na západ |
 Výstup k ledovci |
 Výstup na Simonyspitz |
 Začátek výstupu na Essener Rostocker Huette |
 Závěrečná strmější pasáž do údolí |
 Zdeněk dochází na vrchol, v pozadí Venediger |
 Zdeněk stoupá na Rostocker Egge |
 Zdeněk ve sjezdu |
