Včerejší počasí i předpověď na dnešek nedávali mnoho šancí na to, že půjde něco dělat. Nicméně večerní předpověď už tak pesimistická nebyla a tak jsem přemýšlel na co vyrazit. Pokus osehnání parťáka byl večer poměrně nadějný, nicméně nakonec se ukázalo, že všichni potenciální spolulezci už nějaký program mají. Takže soliko. Otázka zněla kam...
Nakonec jsem si nabalil batoh do ledu a připadně že něco na Triangle du Tacul a pak až nahoru na Mont Blan du Tacul a rychle dolu než příjde odpolední bouřka.
Jelikož večer ještě proběhla krátká schůzka přítomných českých gajdů v jednom baru na Rue du Moulin, tak jsem po zapipani budiku na prvni lanovku vstal, ale po vyhlednuti z okna usoudil, že to neni dobre a šel spát. Když jsem znovu vstal kolem sedmé, tak se na počasí sice nic nezměnilo, ale najednou bylo hezky a i nějaká chuť na lezení by se takz našla. Prostě některé fyziologické procesy jsou někdy k nepochopení.
Klasicky lanovka na Midi, jen místo lezců horda Japonců, seběh na plato Valle Blanche a hurá pod Triangle. Vlastně se mi za stávajících podmínek nabízelo ze tří možností, Contamine/Negri (už jsem lezl), Contamine/Mazaud (zajimavé) a Kuloár Chere (vítěz).
V kuloáru už sice je jedna dvojka co narozdíl ode mne vstala na první lanovku, ale snad se nějak vyhneme.Nakonec jsme se vyhli úplně v pohodě a celkem dobře i pokecali při čekání, abychom si vzájemně neházeli led na hlavu. Jelikož kluci chtěli slaňovat z konce ledu, vyrážím po střední části cesty napřed. Krásné mixy, maximálně do III UIAA a kolem půl jedenácté jsem na vrcholu Trianglu. Tady se dá slanit nebo slézt doprava do normálky na Tacul a většina lidí to tak i dělá, ale je to vrchol?
Po sněhovém hřebínku mastím směrem nahoru dál. Zůstavá jen řetízek jedné stopy ve sněhu včerejších přeháněk. Hřeben, sníh, modrá obloha, stopy, kopce kolem. Velmi obtížně popsatelná směs spokojenosti z náherného alpského výstupu, který si člověk v tichu vychutnává sám se sebou. V žádném případě nechci polemizovat co je lepší a hodnotnější, jestli sólo nebo lezení s parťákem, obojí je totiž zcela odlišné a jiné. A dneska byl právě ten den na sólo.
Po krátkém odpočinku a focení na vrcholu Taculu se raději chystám mazat hodně rychle dolů, protože z Itálie se valí první hutné mraky, když přichází probuzení do reality. Na vrchol dochází člověk, bez cepínu, bez úvazku, sám a pouze v mačkách. Na dotaz kde má cepín odpovídá, že nemá a prý jestli budu pokračovat na vrchol Blancu. Na to že bylo skoro dvanáct hodin a bouřky nahoře na krku do dvou hodin, poměrně zvláštní otázka. No snad se nakonec taky dostal dolů v pořádku. Holt každý si to prostě užíváme jinak.
Info o cestě:
Kuloár Chere - R. Chere a J.Tranchart 18.8.1973
II/4, 350 m (klasifikace podle Damilana, v aktuálních podmínkách spíše II/3) + dolez SV hřebenem Taculu na vrchol Mont Blanc du Tacul, sestup po normální ceste v severních svazích Taculu (i v letním období pozor na laviny)
Čas výstupu - dáse stihnou za 4 hod z Midi na Vrchol Taculu a zpět, ale spíš počítejte tak 6 - 8 hod
Dobré je přespat na Refuge Cosmic a další den si dát třeba severní stěnu Tour Ronde nebo něco jiného v okolí.
 "Gipfelfoto" |
 Druholezec francouzské dvojky v první těžší délce |
 Francouzský guide v nejtěžší délce |
 Mont Blanc a Mont Maudit z vrcholu Taculu |
 Na sestupu normálkou z Taculu |
 Na vrcholu Triangle du Tacul |
 Po "doběhu" na nástup |
 poslední metry kuloáru, samospoušť foťáku zavěšeného na hrotu |
 Přibližné linie cest na Triangle du Tacul (podkladové foto je z července 2009) |
 Řetízek stop na severním hebeni Taculu |
 v kuloáru, jinak podmínka naprosto excelentní |
 Výhled z vrcholu směrem na východ |
 závěrečná část hřebene na Tacul |
