Po dvou dnech se počasí zase ustálilo a tak jsme vyrazili nahoru. Původní plány lehce pozměněné počasím, ale co už.
První den jsme vyrazili lézt do jižní stěny Grand Capucin na něco skalního. Původně zamýšlenou Švýcarskou cestu nebo O Sole Mio nechavame být kvůli špatnému přístupu přes kuloár a tak jsme nakonec nastoupili dpo Direttisimi jižní stěny od J.M. Boivina a spol.
Vyrovnané lezení stále kolem 5 až 7 až pod klíčovou délku za 8-. Ta byla celkem mokrá, takže si Lukin v OS celkem kousnul no a já na druhém s batohem jsem neváhal apoužil na cca 10 m prusiky. Nakonec jsem stejně v poslední délce, která je sice pouze za pět, ale byla plná sněhu a ledu museli kapitulovat. Nicméně dobře jsme si zalezli a myslím, že můžeme říct, že jsme si i velezli jednu velmi hezkou cestu. Přeběh na Torino, večeřa a spát, protože v pátek byl cílem Arete Kufner na Mont Maudit. Ne těžká, ale o to delší klasická túra v masivu.
Lézt jsem začali kolem půl páté a i přes drobnější zažívací potíže, jsme byli krátce po jedenácté pod vrcholem Mt. Maudit. Sestup přes traverz tří hor ve vyšlapané dálnici a aby nebyl závěr tak monotónní, dali jsme si ještě Arete Cosmic na Midi.
Prostě dva dobré dny, které nelze označit jinak než "na max".
 cestou na vrchol |
 cestou pod Grand Capucin |
 hřeben Kufner a jižní stěna Mont Blanc |
 Lezení na Arete Kufner |
 Lukin na vrcholu přístupového kuloáru na Arete Kufner |
 Lukin v horní třetitě Arete Kufner |
 Lukin ve spárách diretky Grand Capucin |
 Matýsek výrazně pomáhal při balení |
 Mont Blanc du Tacul, Arete Diable a Grandess Jorases |
 poslední metry před spojením s východním hřebenem Mt. Maudit, v pozadí celý Arete Kufner |
 Přibližná trasa výstupu Arete Kufner |
 raní paprsky slunce na masivu Mont Blanc |
 raní start na první lanovku |
 Slanoění je nejpohodlnější přes Švýcarskou cestu nebo cestu A. Hubera, kterou jsme jeli dolů i my |
 v trhlinách ledovce Geant |
 vrchol, který jsem si pro lepší sestup raději odpustili |
 Východ slunce za Grandess Jorases |
