První zářijovou akcí byl Grossglockner. David, Lukáš, Vlastík, Markéta, Eliška a Michal byli po dva dny hosty v oblasti Grossglockneru. Protože sedm lidí není na jednom laně moc dobrý nápad (i když jsme v průběhu víkendu viděli i takové) šli jsem rozdělení do dvou družstev. Vojta s Davidem, Lukášem a Vlastíkem, já s Market, Eliškou a Michalem. No a Lukin si lezl soliko a fotil tak různě kolem nás.
V sobotu ráno jsme kvůli počasí posunuli odchod na něco později, protože ještě kolem půl páté bylo zataženo a lehce posněžovalo, ale nakonec se počasí vybralo, slunko, jasná oblaha, pouze mračná peřina na sever od Taur. Meletzkigrat v pohodě, pouze mu pár centimetrů sněhu přidalo na větší atraktivnosti a některým to místy trochu klouzalo. Nicméně hlavně jsme na hřebeni byli sami.
Večer se chata relativně zaplnila a bylo jasné, že takový klid a pohoda to ráno už nebude. Z chaty vyráželi různě velké skupinky už před snídaní a valná většina lidí vyrazila krátce po šesté.
Lukin odběhl na Studlgrat, s tím že se potkáme na vrcholu. Vojta a já jsme navázali družstva a vyrazili také.
Podle tempa se skupinky ideálně rozložili po výstupové trase a tak to nakonec vypadalo na poměrně klidný výstup.
Těsně pod vrcholem Malého Glockneru proti nám scházeli nějací čtyři kluci, nevypadali moc jistě, takže jsme oba s Vojtou zůstali stát na dobrých místech, ať nás obejdou a můžeme jít dál. Bohužel někteří místní skutečně výstup pojímají jako závod a po hřebeni se pohybují jako některé kamiony na D1 a nechápou, že je dobré lidem z protisměru uhnout a skupiny se pak snáze vymění. Takže děkujeme místnímu pašákovi za zpříjemnění posledních výstupových metrů. Obvzvláště Market se neustálé vyzývání "komme, komme" moc líbilo. Myslím, že mě by po druhém "komme, komme" asi čirou náhodou sklouzla mačka na tu ruku vedle mé nohy, ale holt měl štěstí, že jsem byl vždy nějakých deset metrů nad ním.
Na sestupu jsme pašáka pustili dopředu a úplně v klidu a pohodě se scházelo až na chatu, výměny s vystupujícími skupinami s úsměvem. Prostě pohoda. Místní pašák dorazil na chatu cca 5 minut před námi, no comment...
Až na Hofmannskeese jsme pak sestoupili všichni dohromady, Lukin, David a já jsme seběhli přes ledovec na Franz Josef Hohe pro auta a ostatní s Vojtou šli dolů přes Salmhuette na Glocknerhaus.
Cesta přes Salmhuette byla sice delší, ale suchá a v pohodě. Na Hofmannskeese byl tvrdý led a na něm cca 5 cm nedržícího sněhu, takže podmínka nic moc.
Závěrem snad zmíním jednu poznámku kterou prezentují Rakušané v propagačních materiálech ke Glockneru. Na hoře bývá poměrně hodně lidí, ale pouze v určitých časech a v určitých místech. Bohužel o víkendech to na normální cestě platí naprosto přesně.
 David ráno v neděli na startu |
 Eliška, David a Lukáš, byl to dlouhý den |
 Erz. Herz. Johan huette a vrchol |
 Glockner a Glocknerkamp |
 Grossglockner |
 Grossglockner v sobotu ráno z Franz Josef Hohe |
 Kleinglockner nad mraky |
 Linie výstupu hřebenem Meletzkigratna chatu Erz Herzog Johan a výstup normálkou na vrchol |
 Lukin na frushtuckplatz |
 Na hřebeni |
 Na hřebeni |
 Na hřebeni |
 Pohoda na konci Meletzkigrat |
 Pohoda na konci Meletzkigrat |
 Pozor, pozor spěchající guide, všichni z cesty :-) |
 Sestup nad Hofmannskeese |
 Skrumáž na normálce pod vrcholem |
 Svitani |
 svítání při výstupu na vrchol |
 těsně pod vrcholem |
 V horní třetině hřebene |
 v nástupové pasáži Hofmannsweg |
 večerní výhled z chaty |
 večerní výhled z chaty |
 Vojta |
 Výhled na Grossglockner od Glocknerhaus |
 Výhled na Grossglockner z Pastersee |
 Vyvrcholení družstva dva |
 Vyvrcholení družstva jedna |
 Začátek výstupu k Meletzkigrat z Pastersee |
