V pondělí jsem měl naplánovaný volný den. Do Tater jsem odjížděl s tím, že buď si půjdu zalézt sólo nebo se s někým domluvím. Když jsem v sobotu lezl odpoledne na Oastrvě, tak hned vedle zkoušeli Filip a Rado Posledný súd. Slovo dalo slovo a tak nakonec v pondělí vyrážíme krátce před šestou od Popradského spolu s Filipem.
Naším cílem je hlavně Tilleho hrana na Východný Železný štít, klasická sedmová cesta (původně V/A2) a pak uvidíme. Bohužel musím být večer relativně brzo doma a tak na nástupu v žádném případě nemůžeme čekat na sluníčko, které do stěny začne svítit kolem poledne. Řada skob je z cesty dnes už vytrhaných, vklíněnec v klíčovém místě jak by smet, takže je dolez do klíčového místa vcelku seriózním alpinismem, jen škoda, že tak krátkým. Na dvakrát slaňujeme a nakonec se po krátkém rozhodování pouštíme do Kývalovi cesty. Pěkné, vyrovnané lezení, kdy zejména původně technické úseky (dnes cca 7-) poskytují bohaté lezecké zážitky.
Rychlé slanění a poklusem dolů. Za běhu se loučím s Tatrami v jejich letní podobě, příští návštěva už bude dozajista spojená s bílou nadílkou.
 Dolez do druhého štandu v Kývalovi |
 Filip na prvním štandu |
 Filip v druhé délce Tilleho hrany |
 Filip v poslední délce na vrchol |
 Filip ve výlezu z klíčového místa Kývalovi cesty |
 Kývalova cesta |
 Podvrcholový štand |
 Přibližné linie a pozice stanovišť v lezených cestách, Tilleho hrana 7, Kývala 7- |
 Ráno ve Zlomiskách nad Ladovým plesom |
 Sestup zpět k Ladovému plesu |
 Tilleho hrana z Východné Železné brány |
 Vrcholový štand, v pozadí Zlobivá, Rumanov štít a Ganek |
 Východná Železná brána a Východný štít nad Železnou branou |
