Pálava je jednou z Brnu nejbližších skalních oblastí. jedná se o specifický vápencový terén, který byl v minulosti hojně využívaný pro horolezeckou činnost a byl velmi vyhledávanou lokalitou pro výuku lezení.
Bohužel máme v České republice velmi specifický způsob ochrany přírody a proto byl tento terén poměrně dlouho uzavřen zcela, v posledních letech bylo lezení velmi omezené a až letos, se stav pomalu začal blížit díky činnosti OVK Jižní Morava k rozumnému kompromisu.
Celý podzim otevřená Martinka a Obří kámen a hlavně o víkendech povolené lezení v celém masivu Trůnu a na Vzývající. Bohužel ty nejlepší skály nahoře v soutěsce jsou zatím stále pro horolezeckou činnost zcela uzavřené.
Pálavu jsem navštívili letos na podzim dvakrát. Poprvé jsme si přelezli klasické cesty jako Karolkův Kout, Normálka, Pytlíkova zkratka, Hodinková, no a protože tyto cesty známe, nezbylo než objevovat nové a dobrodružné, neboť o tom Pálava je.
S Aldou jsme tedy nastouupili Malý Pavoučí výstup, původní A2, čistě prý za 7. Na štand společný s Velkým Pavoučím výstupem vedou dvě hákovací řady skob, ale která je vhodná pro volný přelez? Nakonec volím levou a končím ve zcela hladké desce cca půl metru pod štandem, do štandu tedy A0 a až to polezete příště, tak lezte zprava, tamtudy to totiž jde :-). Odlez od štandu vypadá nadějně, dokonce v nálezu do klíčového míste naleznete zachovalý kovaný kroužek, no a pak, pak už jsem se jenom smál. Opět A0 a to za sedum, bych teda prosil vidět a nebo jsem něco přehlíd...
Odpoledne pár kratších cest na Hlavní věži v masivu Trůnu. Kuchařova, Nováčkovská, krásné lezení, ale bohužel už velmi špatné skoby a vlastním se moc dojistit nedá. Z údolní strany si nakonec dáváme místní perlu, cesta Květina. Dlouhá pětková cesta, kdy za úvodním 15 metrů boje v džungli jste odměnění zhruba 50 m krásného lezení v perfektní neoklouzané skále s poměrně dobrým jištěním.
No a aby byla exkurze úplná, tak končíme na Vzývající, častěji spíše Věšáku. Jako první jsme si vylezli Supervěšák, kdy popis v průvodci "náskokem do díry a po skobách vzhůru...." navozuje úsměv. Dnes se cesta leze volně, je zhruba za 8- a ten spodní náskok, tak ten je tam pořád stejný, tak jak ho kdysi udělal Radek Hýsek.Jinak za vylezení určitě stojí i cesty hned vedle a to zejména krásná 6- Přes Vejce.
Druhou návštěvu jsme realizovali minulou neděli. Domluva byla poměrně nečekaná a rychlá, ale o to lepší. Původně jsem měl práci v Břeclavi, ale když jsme přijeli tak nebylo nachystáno a co s načatým dnem. Ze dva telefony a vše je domluveno.
Než přijeli Špeci z brna a doběhli pod Martinku mám na soliku vyběhnutou Martinku pře Spáru, normálku, Pytlíkovu zkratku a Karolkův kout. Nahoře fixuju lano a slaňuju zpátky do půlky aby mi dal Tom foťák a mohl jsem tak udělat shora pár fotek jak kluci polezou. Se Špekem přifrčela v batůžku i láhev burčáku, prostě typická pálavská atmosféra. Kluci lezou Karolkův kout, já Štěpánovu, pak všichni dohromady Černého Rysa, prostě NÁDHERA!!!
A po takové veliké kráse, je potřeba zažít zase nějaké to dobrodružství. Špek se raději dobrovolně pasuje do role fotografa a že prý nemusí všechno. Vyhlédnutý cíl, Mauglího lávka V/A0 volně 7- .
Nejprve traverzujeme celé kočičí lávky až na štand pod Cestou tvrdé reality. Solidní nýt a staršidelně velká kovaná skoba dávají jistotu a jde se na to. Nejprvě si zbaběle cvakám první kroužek Cesty tvrdé reality a pak už hurá ke skobkám od Mauglího. První celkem ujde, druhá spíš ne, další jsou hodiny vyvázané smčkou prvovýstupce a vlastní tam už nedáte. Ještě že v díře pod klíčovým flekem jdou dva supermegatutové frendy (pan číslo tři a pan číslo čtyři), no a pak už musíte lézt. Krok není těžký, jen trochu nejistý a asi by se dolů slízal hodně blbě. Takže se vám do něj moc nechce, přesněji vůbec, protože v díře se stojí perfektně, dokonce máte i dobré chyty a vůbec je to místo s pocitem sucha jistoty a bezpečí. No a pokud se odlepíte a jdete dál, je to skutečně silný zážitek. Jedna ovázaná skobka, nýtek (otázkou je jak hluboký a navíc dost rezavý) no a pod vrcholem neidentifikovatelný předmět zatlučený do jedné ze spár, ale v něm tak velký a robustní kruh, že tomu prostě musíte věřit...
Skála je v délce proměnlivá. Super pevné a monolitické dírky až šrot, který nechápete, že drží nahoře nejen sám o sobě, ale dokonce nějakým zázrakem drží i s vámi.
Myslím, že pokud se cesta dojistí místo skob borháky, bude na Martince o další krásnou cestu víc, ale současně si kladu otázku, že ta cesta něco ztratí. Ztratí svůj psychický rozměr, který je teď opravdu náročnější a ty pocity absolutní koncentrace v rozřachtaném šrotu pod vrcholem a pochybnou skobkou o hodně níž než končí nohy, to jsou prožitky na max. To je to co z té cesty učinilo zážitek, moje osobní vánoce v říjnu, to že tuhle cestu si sám pro sebe stavím mezi Cesty s velkým C.
Problém je, že Mauglí měl ty skoby dobré, nové a bylo jich tam víc, když se dovrtá, tak nebude cesta tak psychicky náročná, ale není teď ta psychická náročnost vytvořená uměle špatnou kvalitou skob? Snad zbývá dodat, co na to Jan Tleskač? A co vy....
 Martinka |
 Martinka, Alda v Hodinkové 7- |
 Martinka, Alda ve Středu plotny 4+ |
 Martinka, Černý rys 4+ |
 Martinka, Lukin v Pytlíkově zkratce 7- |
 Martinka, Marťa v dolezu Karolkova kouta 5 |
 Martinka, Mauglího lávka 7- :-) |
 Martinka, Špeci v Karolkově koutě 5 |
 Martinka, Štand pod Cestou tvrdé reality a Mauglího lávkou |
 Martinka, Štand v Normálce 3 |
 Martinka, Tom ve výlezu Karolkova kouta 5 |
 Martinka, Tom Vidlák v Normálce 3 |
 Martinka, v Mauglího lávce :-) |
 Vzývající, Alda v cestě Přes vejce 6- |
 Vzývající, cesta Přes vejce 6- |
