Díky pozvánce BMC zaslané na Český horolezecký svaz a hlavně díky tomu, že nikdo jiný z ČR nechtěl jet jsme se mohli s Marťou zúčastnit mezinárodního setkání lezců z celého světa.
Martinu jsem tak trochu ukecal, takže jsem měl lehce černé svědomí, jestli se jí lezení ve Walesu bude líbit, ale nakonec se vrátila z místního velmi specifického lezení nadšená stejně jako já.
BMC zajistilo super organizaci, každý jsme měli vždy na dva dny jednoho spolulezce z místních lezců, další dva dny jiného a stejně tak i poslední dva dny. Počasí bylo letos trochu slabší, poměrně časté přeháňky a silný vítr, ale lezlo se každý den a vyždycky se dala najít oblast v níž bylo sucho a lezitelno.
Takže snad jen stručné info k jednotlivým oblastem, které jsme navštívili.

Llanberis

Oblast v níž jsme měli ubytování, ale bohužel se letos kvůli počasí nedalo lézt. Lezení je v horách, přibližne kolem 800 m.n.m a charakterově připomíná naši Vysočinu. Cesty jsou striktně tradiční, všechno po vlastním.

Tremadog

Oblast leží téměř na pobřeží u města Porthmadogg. Charakterově připomíná lezení na Vtáčniku, rajbasy s lištičkami a spáry. Cesty jsou logické vedou po hranách a v koutech, případně sledují přirozené spárové linie ve stěnách. Většina cest má délku od 40 do 80 m.
Najde se zde řada pěkných cest s klasifikací HVS - E2 (lezení do 6a fr. klas), které jdou poměrně dobře zajistit, stejně jako výborně zajistitelné E4 a E5 (lezení kolem 6c/7a fr. klasifikace) a perlou oblasti je například cesta Strawberry od R. Fawcetta E7 6b, na jejíž počet OS přelezů vám zatím stačí jeden prst, jedné ruky.
Při návštěvě rozhodně nevynechejte návštěvu Eric Jones Cafe, kultovní lezecké kavárničky pod skalami.

Pokud vám zaprší, pak je ideálním útočištěm Carreg Hyldrem, jehož převis zůstává suchý i v nejprudším dešti a z pod nástupu některých cest musíte hlavu pořádně zaklonit.
Skála je poměrně specifická, má výrazně menší tření než Tremadogg a také je zde zřetelnější bloková odlučnost skály. Sem tam potkáte i starou skobu, dříve se zde lezci učili technickému lezení, na její kvalitu ale raději moc nespoléhejte. Délka cest je od 40 do 60 m a pokud se nebojíte, tak se dá s některých cest slanit, ale většinou je to lepší obejít.

Rhoscolyn

Byl letos druhou oblastí, kterou jsme navštívili. Fantastická zátoka se skalním masivem o výšce cca 35 - 40 m. Poměrně velmi pevná a lezecky příjemná skála. Zalezete si hlavně od stupně E3 nahoru, ale najde se i pár pěkných lehčích cest.
Při nástupu na cesty na policích v levé části masivu pozor na ptáky, někdy bývají trochu rozladění, že jim lezete kolem hnízd, takže bacha při zvedech do polic. Jinak na rozdíl od některých druhů, které žijí na útesech ve Skotsku na vás prý alespoň nezvracejí.

Gogarth

Co dodat ke Gogarthu, asi snad jen Gogarth :-) . Nejpopulárnější a asi největší oblast severního Walesu. Divoká scenérie moře, až přes 100 m vysokých útesů zvedajících se z jeho hladiny a hodně odvážné, ale i lidské cesty to vše z něj činí parádní místo.
Jediný problém je, že lezení je trochu specifické, místy trochu lišejníku a musíte si na něj zvyknout.
Určitě je možné doporučit cesty jako The Strand E2 5b, The Big Grove E3 5c nebo i jen klasický Gogarth E1 5b na Main Cliffu. Ve Wen Zawn nahlédnete do pořádných vražd vedoucích v převise jeskyně a můžete vychutnat neskutečnou expozici cesty A Dream of White Horses HVS 5a, kdy pokud budete mít štěstí bude v moři pod vámi řádit tuleň a místňáci se vašemu údivu a nadšení budou podivovat asi tak jako když u nás pod skalami na Vysočině zahlédnete srnku nebo zajíce.
V Gogarthu je potřeba hlídat příliv a odliv, kdy za přílivu se do nástupu řady cest nemusíte vůbec dostat a také je potřeba dát pozor na vysokorychlostní trajekt, který dokáže vytvořit až čtyřmetrové vlny, což je v případě, že jste na nástupu a moře máte metr pod sebou poměrně nepříjemná záležitost.

Slate

Lezecká oblast nacházející se přímo u městečka Llanberys. Od hor jste kousek, ale často je tu výrazně lepší počasí než o několik kilometrů výše v údolí.
Jedná se břidlicové lomy, kde naleznete tradiční cesty sledující linie spár, tak nové "sportovní cesty" po hranách a lištičkách v plotnách, asi jeko u nás na písku, zajištěné nýty.
Délky cest jsou většinou do 45 - 50 m a na tradiční cesty se do většiny cest hodí minimálně jedna seda těch nejtenších stoperů od HB, lépe dvě.
Rozhodně se vyplatí došlapat do vzdálenějších sektorů a na méně často lezené cesty, ty populární jako je například Comes the Dervish E3 5c jsou poměrně dost oklouzané, ale třeba v sektoru Rainbow slab takové Mao Mao E4 6a, Pull My Daisy E2 5c nebo German Schollgirl E2 5c jsou skutečnými lahůdkami pro hledače nových zážitků.
Zajímavé lezení také poskytují horní sektory jako je Bus Stop Quarry nebo Daliś Hole, kde najdete jak lehčí tradiční cesty tak velmi pěkné a zajímavé sportovky kolem 7a nebo nekonečné pětkové rajbásky s lištičkami a jištěním sice borháky, ale ve vzdálenostech, že rádi vzpomenete na písek.

Llandudno

Jedná se o vápencovou oblast na pobřeží. Najdete zde sice pár zajímavých tradičních cest, ale hlavně tu nejdete velkou spoustu nových, lepenými borháky v rozumných vzdálenostech zajištěných cest. Nemusíte cvakat jištění co kro, ale zase se nemusítě bát, že se nějak brutálně rozbijete.
Je potřeba počítat, že skála je poměrně hodně ostrá a po dni lezení v této oblasti asi budete potřebovat pořádný rest pro vaši kůži na prstech. Ve spodních sektorech, pak dávejte velký pozor na příliv a odliv, kdy moře, které bylo ještě před chvílí 50 m od vás vám najednou olizuje kotníky a když utečete a shora se podíváte na místo, kde jste před chvílí stáli, tak voda olizuje první nýty.

Po šesti dnech lezení, s totálně prolezenými prsty jsme snad neudělali ostudu ani na závěrečném večírku, kdy někteří zástupci našeho dvoučlenného družstva z ČR vydrželi reprezentovat až do brzkých raních hodin.
Na závěr snad jen několik dalších doplňujících informací.

Další sektory severního Walesu

Clogwyn d Ardu - horské lezení pod vrcholem Snowdonu, nejvyšší hory Walesu, velké monožství rozmanitých tradičních cest včetně takových prásků jako je například Masters wall nebo Indiana face.
Ogwen valley - lezení obdobné Llanberis, trochu více chození na nástupech, lezení převážně lehčí, ale ve velmi pěkné atmosféře a na hezké skále
Lleyn - "different experience", pokud jste povahou dobrodruh, líbí se vám divokost útesů a lezecký prožitek ja nadřazen proměnlivé kvalitě skály, tak je to oblast pro vás, těm ostatním doporučuji vynechat, ale mně osobně se lezení v roce 2004 líbilo moc

Doprava

Nejlépe letadlem do Manchesteru, my jsme letěli z Prahy, letenka aktuálně vyšla na cca 5000,- kč. Pro dopravu po Walesu je nejlépe vypůjčit auto nebo se domluvit s někým z místních.

Ubytování

V oblasti severního Walesu naleznete řadu ubytovacích zařízení, nicméně jsou relativně dražší. Většina lezců využívá buď chaty lezeckých klubů nebo campy.

Průvodce

Všechny oblasti mají velmi kvalitně a přehledně zpracované průvodce v cenách kolem 15 liber, pro cizince je asi nejvhodnější výběr "North Wales Rock" z nakladatelství Ground Up, www.groundupclimbing.com za cca 25 liber

Klasifikace

Je specifická, ale pokud se ji naučíte, tak velmi přehledná. Souhrný stupeň (to je to první - V,VS,D,HVS, E1 - 11) označuje celkovou náročnost cesty, doplňující je informace technické náročnosti, tedy lezeckého pohybu 4a - 7b. V praxi to znamená, že E4 6a je zpravidla velmi dobře zajistitelnou cestou v obtížnosti kolem 6c/7a fr., E6 6a naopak znamená, že se jedná o velmi špatně zajistitelnou cestu klasifikace 6c/7a fr. .
Prostě chce to pár cest vylézt a pak už se zorijentujete.

Vybavení

Nezbytností jsou poloviční lana, lépe o něco silnější a nosnější, protože cvakání lan samostatně je ve většině cest nutností.
Pro jištění pak potřebujete sadu vklíněnců včetně těch nejmenších i největších velikostí, kompletní sadu frendů (velmi se mi osvědčila sada Alienů a sada Camalotů), kdy některé velikosti je lépe zdablovat.