Partneři
Reklama
|
11.7.2011 Gervasuttiho pilíř - Mt. Blanc du TaculDnešek jsme po týdenním vodění pojali odpočinkově a šli jsme si zalézt. Na Midi jsme vyjeli hned druhou lanovkou a po krátkém zjištění, že sníh zase není zmrzlý jsme se rozhodli pro horší variantu a šli jsme přes ledovec na Gervasutiho pilíř na Mont Blanc du Tacul. Dolů po ledovci jsme se docela bořili. Teda ti co mají s batohem víc než 60 kilo, z čehož vyplývá, že se bořil hlavně Zobča. Boj o vylezení nahoru začal úplně dole. Překonat trhliny pod nástupem a rychle pryč do skály. Na malé skalnaté polici rozbalujem lana a po krátké debatě se shodujeme, že ledovce trošku ubylo a my nastupujeme výrazně níž, než autoři cesty. Zobča tahá první délku a já foťák, abych si nafotil první lavinu, která proletěla přímo naší stopou. Přes den jich bylo několik, takže doporučuji nastupovat brzo, možná i dřív než my, protože my jsme měli rezervu 10 minut. Třetí délka je převážně v kompaktní skále a lezení se nám začíná líbit. Tempo máme celkem dobré, ale při mé kalkulaci pořád počítám s bivakem na Midi. Asi po 600m lezení se hřebínek pokládá, ale věže se nezmenšují, takže trajektorie výstupu začíná oscilovat. Přemýšlím, kde si na Midi lehnu. Další slanění je do zaledněného žlabu, takže ve výšce 3900m dáváme mačky a lezeme vyledněným mixem zpátky na hřeben. Zbývajících 300 výškových a moc lezeckých metrů na vrchol lezeme souběžně na zkráceném laně. O pořadí, kdo leze první rozhoduje zásoba materiálu a toho jsme měli celkem dost. Točili jsme se třikrát, protože pak už jsme se dostali na sněhový hřeben a tam se jistit nedalo. Na vrcholu jsme v 17:08. Dáváme si snídani, na kterou prostě nebyla vhodnější chvíle a jdeme na lanovku. V 18:25 dobíháme na stanici a užíváme si časové rezervy pěti minut a balíme lana. //Lukin//
|
Rychlý kontakt
Mgr. Radek Lienerth |