25.7.2011 Dva dny v Balme

Výhledy včera z rána byly opět zoufalé, ale přece jenom o něco míň, než na co jsme si za poslední týden museli zvyknout. Silnice mokrá, vlhkost 99%, ale shora nic nepadá, tak jedeme dolů do Sallanches, kde to vypadá na pěkný den.

Pod nástupem se potkáváme s místními vůdci a rozdělujeme si cesty. My jdeme vlevo od jeskyně Realite non ordinaire a oni vpravo cestu, jejíž název je francouzsky a neumím ho ani vyslovit. První dvě délky lezeme celkem rychle a třetí délku ještě rychleji, protože nám do ní prší. Chvíli to vypadá bledě a přemýšlím, co si budu dneska číst. Mraky však údolím prošli dost rychle a než Martina dolezla délku, a že ji lezla rychle, obloha se stihla vyčistit. Takže lezeme dál. Co se délek týče, tak jsme z nich nadšení, klasifikace přísná, ale na místní poměry sedí. V páté délce se cesty kříží a my,  po domluvě s pány francouzy, přehazujeme vyhybku a pokračujeme v jejich směru. Po třech délkách dolézáme na terasu, kde cesta končí. Tuto variantu považuji za dosti zdařilou, jelikož obtížnost se nijak nezměnila, jen poslední tři délky jsou v pěkné skále. Slaňujeme přes Le grand bleu, což je místní 8a+. Při slanění doporučuji procvakávat jištění, na které narazíte po cestě dolů, jinak dalšímu štandu můžete zamávat pěkně z dálky. Čtvrté, a poslední slanění do jeskyně, vypadá dost děsivě, procvakávám dvě expresky a velkým odskokem od stěny se po 40m rychlého slanění nahoupávám do jeskyně, kde dáváme svačinu a jedem se koupat. Cca od 12 hod do stěny začíná svítit slunko, což nám se stalo.

Dnešní ráno mi připomíná jedno z těch, které jsme tu dlouho neměli. Slunce svítí a my máme tu možnost se ujistit, že nahoře se opravdu nic vylézt nedá. Takže zase dolů. Parkujeme auto a jdeme si prohlídnout cestu, která začíná hned u silnice. Má být za 7b+ a jmenuje se Ruská ruleta. Cestou je dobrý toho dolů moc neshodit. Účastníci silničního provozu dole pod vámi vám za to budou vděční. Celkem mě udivuje, kolik lidí má prosklenou střechu. První těžší délka za 6b+ je místy mokrá a s odřenýma ušima dolézám ke štandu. Další a nejtěžší délka v cestě je podezřele lehká. Dávám za vděk své předtuše a důkladně si prohlížím boulder, který ačkoli průvodce udává 6b+ obligátně, nejde háknout. To nás naštěstí trápit nemusí. Nad námi dvě délky ve spáře, plotnou přes převis, rajbasovým koutem a traverzem doprava na polici a jede se dolů. Poslední čtyři délky doporučuji. Do cesty se dá naslaňovat ze sektoru Superbalmette. Cestou se dá proslaňovat až dolů. Pod stěnou obouváme boty a jak už to máme ve zvyku, jedeme se koupat.