4.8.2011 Lukin - Gran Paradiso, Brevent a Mt. Blanc

S Lukinem jsme se od Dent du geant trochu míjeli, takže menší doplnění jak bylo na Paradisu, Breventu a Blancu.

Po přejezdu z Dent du Geant do italského údolíčka Valsavaranche parkujeme na přeplněném parkovišti, kde cesta končí a šlapeme spolu s Radkem a Alešem na chatu Victorio Emanuelle. Druhý den  snídáme ve 3:30 a jako jedni z prvních vyrážíme na Grand Paradiso. Před námi 1400m převýšení, tma jako v pytli a bludiště suťovým polem. Tempo máme dobré a po krátké době se ujímáme vedení. Všichni jdou za námi, jako by si mysleli, že tu cestu znám. V Gps mám natrakovanou stopu, ale signál chytám až na hranici sněhu, kde už není zapotřebí. Nicméně nechávám dost prostoru fantazii a údolím procházíme bez obtíží. Sníh je zmrzlý a daleko za námi stoupají první zástupy lidí. O závěrečný hřeben a vrchol Paradisa se nemusíme s nikým dělit, jen mraky ustoupily až když jsme byli na sestupu. Klidným tempem scházíme dolů na chatu, platíme ubytování a jdeme dolů. Cesta z chaty byla dost zničující, takže na základě vlastních zkušeností doporučuji koupačku dole v potoce.

Na vrcholu	Vrcholový hřeben	Normálkou na Paradiso
Na sestupu	Na sestupu	Pod ledovcem
Koupačka po sestupu

Další den s Martinou nepodceňujeme snídani a kolem desáté jdeme na lanovku na Brevent. Vybrali jsme si nejtěžší cestu v průvodci, takže jdeme dost nalehko. Ou ca ma’amene la benne s délkami za 7a+,7b+,6,7b+. Martina tahá první délku a podniká několik vzdušných pádů. Nýty jsou místy i 4m od sebe a technické pasáže bývají u dolezu k jištění. Skála vypadá kompaktně, nicméně opak je pravdou, takže s sebou doporučuji přibalit dostatečné množství morální převahy i pro druholezce. Druhá délka začíná lezením hned pod prvním jištěním,tak jako to bylo u předchozí délky, které není jednoduché cvaknout. Po-té následuje traverz a asi nejtěžší kroky v délce. Ve výlezu z převisu padám spolu s velkým kusem skály, na jehož malou část jsem si dovolil stoupnout. S Martinou jsme se shodli, že délka byla tak za 7b. Poznámka: není poznat, co drží a co ne!! Poslední délka je podstatně delší, než jsme si mysleli. Má 50m a doporučuji vzít si 16 expresek a nějaké smyčky. Dvanáct je málo! Délka je spíš za 7c, ale v pevné skále. Nahoru dolézáme ve 2 hodiny a jedeme dolů. Zalezli jsme si a já večer přejíždím na Midi, kde mě druhý den čeká pokus o Mt.Blanc.

V jižní stěně Breventu	V jižní stěně Breventu	V jižní stěně Breventu
V jižní stěně Breventu	V jižní stěně Breventu	V jižní stěně Breventu

Spoléhat se tu na předpověď by se tu poslední dobou mohlo docela vymstít, nicméně i tak člověka dost ovlivňuje, takže zvažuju, že se na ni přestanu dívat. O půl druhé ráno vyrážíme s Radkem a Alešem z Cosmiku a dáváme pokus o vrchol Mt. Blanku. Na Epaule du Tacul dolézáme bez problémů, ale začíná zde foukat. Před námi jdou tři němečtí horští vůdci, mezi nimiž se často rozpoutá bouřlivá debata kudy do sedla Mauditu. Zvolili variantu podél hřebene, která je orientačně jednodušší, ale náročnější. My využíváme jejich stopy a nakonec dolézáme až na vrchol Mt. Maudi a scházíme zpět podél hřebene až do sedla, kde se napojujeme zpět na naši cestu. Dáváme za vděk Gps, která má plný signál a jdeme dál. Orientace je dost náročná, ale kromě špatné viditelnosti je počasí dobré a zatím i sedí s předpovědí. Stopy z předchozího dne jsou zaváté. Cca v 8 hodin docházíme na vrcholový hřeben, kde nám chvíli trvá, než podle Gps najdeme samotný vrchol. Předpověď se nevyplnila. Podmínky se zde zcela změnili. Z protější strany foukalo 50-60km/h a padaly kroupy, takže doslova ideální podmínky pro život. V Gps mám slabé baterie a začíná být zmatená, takže dávám nové a rychle sestupujeme na Vallot, kde se ze sebe snažíme dostat namrzlou vrstvu sněhu a doplňujeme energii, které jsme měli díky podmínkám docela velký výdej. V bivaku se potkáváme s místními lezci, kteří nás informují, že na vrchol dnes nikdo nedošel, a že se všichni vrátili zpět na Gutr. Dávám do Gps trasu na chatu a  po půl hodině jdeme dál. Vítr pořád fouká, viditelnost stále nulová a počasí se začíná měnit k lepšímu až za Col du Dome. Aleš s Radkem jsou do značné míry vyčerpaní, takže jdeme pomalu a šetříme síly na sestup z Gutru. Na chatě jsme ve 12:45 a o půl druhé začínáme scházet. Na chatě je několik lidí silně podchlazených a jedna holka v přetlakové komoře, takže obsluha moc nefunguje, a my tak doplňujeme energii jen z vlastních zásob. Sestup zvládáme rychle. Cesta je beze sněhu a tak ještě před traverzem sundáváme mačky. U Tete Rousse měníme plán a jdeme rovnou dolů, abychom měli časovou rezervu na vláček. V 17:40 jsme u stanice a zjišťujeme, že odpolední jízdy jsou zrušené, což nás teda moc nepotěšilo. Vydáváme se tedy na dobrodružnou cestu po kolejích a po-té údolím do Les Houches. Do městečka docházíme v 21:30 a jsme rádi, že si můžeme sednout.

Nástup na chatu	Cestou do Col Brenva	Na vrcholu
První záchytný bod na sestupu, chata Valott

Celkové skóre je tedy: Dva 4-tisícové vrcholy, 1500m nahoru a přes 4000 metrů dolů za 20 hodin.