26.8.2011 Člověk míní, všechno se mění

Původně jsem měl mít od včerejška deset dní volno, zítra začínám vodit na pětidenní trip pro britskou ISM. Dneska jsem chtěl na Pouce nebo Gliere, ale nejela lanovka. Takže Barbourine.

Při parkování u lanovky na Flegere mám trochu zpoždění proti plánu a tak jen beru lano sedák za chůze oblíkám a vzápětí vyslíkám. Lanovka dnes kvůli velmi silnému větru nejede. Takže tím mám aspoň rozhodnuto jestli Aig. Pouce nebo Gliere. Ani jedno.

Rychle se vracím na byt vyměnit lano a přes Col Montets jedu na Barbourine. ve stěně mi už chybí vylézt jen dvě cesty. Nakonec si dnes vybírám pravou s pěkným a pro soliko příhodným názvem Bon Voyage.

Na rozlez si vybírám jednu z linek ve spodním sektoru, půlku free a druhou uza 6a v rajbasech už raději jistím. jepozoruhodné, jak pak s horním lanem člověk stejná místa vybíhá skoro bez rukou.

Vlastní cesta začíná na polici a to hned strmou stěnkou za 6b. Pěkné hravé lezení po lištách a hranách, nakonec si i rychle zase zvykám na jištění přes destičku a lano ani moc neotravuje.

Je to zvláštní, jiné, když člověk leze sám. Velmi obtížně se to dá popsat, ale jakobych se uzavřel do svého vlastního světa, existuje jen příští krok, další jištění. Hra lezce a skály. 

Obrovský rozdíl, kdy každou délku lezu najistotu a na pohodu na prvním, abych pak při vybírání a snaze o rychlost smekal nohama na druhém.

Pod vrcholem je další 6b délka a na závěr jedna za 7a. Ta první je hodně technické, jemné ladění v nádherně vodou modelované plotně. Závěrečná a klíčová délka je pak strmé lezení ve stěně, místy po celkem dost oblých chytech.

Klíčový flek, oblý sokolík nad policí. nevýhoda jištění při sólu, vím, že pokud spadnu, tak s největší pravděpodobností polici trefím. Chvilkové zaváhání, nádech, výdech a lezu. Prostě není co řešit, jen člověk a skála. Ještě technický koutek, přes hranu překulit do rajbasu s třemi sty metry vzduchu pod zadkem, a....

Pak už jen držím vrcholové madlo a vím, že kdyby mně někdo vyfotil, bude vypadat jak usmívající se pitomec. Je to spokojenost? Uspokojení z OS a solopřelezení relativně těžké cesty? Nebo prostě jen radost ze života?

Lezení je hra a co vím, tak tahle hra je nedílnou součástí mého života

Lezení ve střední části stěny, každá délka třikrát - vylézt, slanit a znovu vylézt

Nádherná, hrubá žula, každý chyt je radost a "Brailovo písmo" skály si do konečků prstů samo říká o chycení

Někde v horní části stěny