27.12.2011 Vysoké Tatry

Pěkná předpověď, plný žaludek vánočních dobrot, je potřeba se hýbat. Nakonec šestadvacátého vyrážím z Rožnova aspoň na jeden den do Tater.

Cíl je jasný i odvážný. Vyběhnu z Popradského do Váhy, seběhnu pod sever Vysoké, vylezu Stanislavského a přes Zlomiska na Popradské a zpátky domů. Rychle, elegantně, soliko.

Když pak další den ráno koukám z Váhy do severní zdi Vysoké, tak si tak kladu otázku, jestli jsem to trochu nepřeťal. Nicméně dal jsem se na boj, tak co.

Za dvacet minut jsem pod nástupem a nevypadá to zle. Ve žlábku ledové kaskády, tak snad to půjde. Po pár metrech lezení je jasné, že kaskádky jsou pouze glazury a co je horší, všechny výlezy jsou bez ledu a zasypané nesoudržným sněhem. Zkouším lézt nahoru, jestli se podmínka nevylepší. pořád tak kolem M5 a ne úplně příjemné. normálně lehké za tři a dneska boj o život. po asi sto metrech vede doprava rampa. poslední logický únik ze stěny. velmi krátkou chvíli přemýšlím a mířím doprava. Dneska neprošlo. Do Váhy se dostávám po dvouhodinovém hrabání po pás ve sněhu a celkem hotový. Jak málo někdy stačí ke štěstí.

Na Popradském jsem celkem brzy po dvanácté a škoda krásného dne. Beru lyže a už si to přes kosovku mastím do Zlomisk. Ve spodní části doliny je relativně málo sněhu, ale nad prahem se to vylepšuje a po vyhodnocení sněhu u Ladového plesa je  Lůčne sedlo jasnou volbou. Krom desti metrů šlapu na pásech až nahoru. Sjezd po super sněhu, tvrdo a na tom pět až dest přemrzlého prašanu, bomba.

No a večer už zase babiččino cukroví v Rožnově. Cesta neuteče a hrdinů, těch jsou plné hřbitovy.