31.7.2012 Aiguille du Pouce

Po dvou a půl dnech svědomitého plnění role zodpovědného otce bylo za stávajícího počasí nezbytné alespoň na jeden den přepnout do role méně svědomitého alpinisty. V roce 1967 prostoupil západní stěnu Aig. du Pouce Pierre Mazaud a ve své knize "Hory můj domov" výstup popisuje jako extrémní, kdy bivak strávili ve stínu 15 m střech. Odlehlá stěna, dechberoucí popis prvovýstupce, co víc si přát pro příjemně strávený den.

Z Indexu vyrážím krátce po půl osmé, bohužel první lanovka sem jezdí až tak pozdě. Ve stopách se mi vydává jedna dvojka, jinak všichni míří do bližších sektorů. Na nástupu do stěny jsem zhruba za hodinku, za sebou cca 500 m výstupu do Col de la Gliere a následně seběh do Pouce Cwm, taktéž cca 450 m.

Než odlehčím a nachystám věci už jsou tu i dva stíhací frantíci, no naštěstí jdou do Voie des francais (to je ta od Mazauda), zatímco já jsem se rozhodnul pro o něco těžší, ale podle průvodce hezčí Pouce - cafe od T. Renoulta. Jinak , to že v téhle stěně nelezli prvovýstupy žádný béčka je vidět na vedlejší cestě Cechinel/Nomine, kteří týden po prvovýstupu v západní stěně Pouce vyrobili prvovýstup dodnes uznávané cesty na Grand pilier d´Angle.

O Pouce - cafe pruvodce od Pioly naznačuje něco o velmi kompaktní skále, technickém lezení a že prvovýstup byl proveden pouze se 14 nýty. Dnes jich je už ve stěně autorem cesty dodáno víc. No s nimy to bylo příjemné , ale bez těch dodaných nýtů to musel být opravdu alpinismus, skalkařina to totiž není ani teď a sada camů 0,5 - 2 přijde na pár místech vhod.

Hned po pár metrech první délky se přestávám starat o vše kolem, protože start je hned poměrně zostra. No nakonec ho se ztuhlými prsty vymýšlím, rozehřívám se a pak už to jde. I přes to, že každou délku musím po vylezení slanit a znovu vyběhnout nahoru mizí vedlejší dvojka záhy hluboko pode mnou a nikdo tak neruší.

U sóla je nejlepší, že se pořád něco děje, člověk se ani na chvíli nezastaví a poříd se na něco musí soustředit. Těsně po poledni jsem pod bariírou střech v horní části stěny. Zcela logicky systémem spár cesta kličkuje mezi převisy a nabírá neskutečnou expozici. Tu si uvědomuju hlavně při čištění délky.

Nad střechami už jen jedna 6a délka a lehký doběh na vrchol. Super výhledy na masiv přes hřeben Aig. Rouges, nicméně vyhráno ještě není. Sestup je totiž místy až trojkový hřeben a to docela dlouhý. Nicméně tatranský trénink se osvědčuje, takže místo hoďky a půl jsem zpátky na Indexu už za padesát minut. Každopádně za zhorčeného počasí nebo tmy.... No tak to je snad lepší zabivakovat.

Co říct k Aig. du Pouce závěrem? Velkolepá a odlehlá stěna. kde vás rozhodně nikdo nebude rušit. Každopádně za ten nástup to stojí. Myslím, že je pak úplně jedno, kterou z cest polezete protože na zážitek z lezení jsou bohaté všechny.

Aig. du Pouce 2874 m, Pouce - cafe ED- / 350 m / 6b+ / částečně zajištěno

plotny určují charakter spodní poloviny výstupu	kluci farncouzský ve spodní části francouské cesty	kout francouské cesty
lezení v plotnách 9. délky 5c	výhled na Blanc ze stěny	bariéra převisů s nejtěžší délkou za 6b+
Blanc z vrcholu	Výhled na Masiv z vrcholu Aig. du Pouce	Na vrcholu Aiguille du Pouce 2874 m
Aig. du Pouce z Col de la Gliere