18. - 22.8.2013 Nejhezčí týden sezóny

Letos se počasí i podmínka vyznamenalo. Stabilní ale chladnější srpen umožnil ledovcům a firnu  vydržet v dobré kondici a tak se dalo pustit i do opravdu zajímavých túr. Hlavním cílem byl letos pro Arupa Mont Blanc - Innominata integral, no a za dané podmínky nešlo jinak, než to jít prostě a jednoduše vylézt.

18.8.2013 Traverz Midi Plan

Na rozlez dáváme ve velmi dobrém čase traverz Midi Plan, který je i přes značně pokročilou sezónu stále hodně sněhový nebo suchý, ale nikde není "black ice", jak tomu touto dobou obvykle bývá.

19.-22.8.2013 Mont Blanc innominata integral

V pondělí ráno nás Lukin hodil do Val Vény a v proměnlivém počasí nastupujeme na chatu Monzino. 1000 metrů výstupu, částečně feratou a postupně se otevírající výhled na úžasné jižní srázy Blancu, kterými budeme od zítřka vystupovat na vrchol.

Odpoledne už vychutnáváme ze slunečních lehátek jedinečné divadlo, jehož aktíry jsou Mont Blanc a mraky.

V úterý ráno startujeme krátce po čtvrté. Po ledovci Chatelet přes jedenprách a závěrečný žlab do Col Innominata a pak už přímo po hřebeni. Od Oggioniho pamětní desky se začíná úžasnou spárou za kterou byse nestyděli ani v Ádru a pak už přes stěnky a stupně až na Punta innominata lehčím terénem. Vpravo pod sebou je neskutečný Freneyský ledovec a nezbývá mi než smeknout neskutečnému výkonu Waltera Bonattiho, který zde v roce 1961 vedl ústup z Freneyského pilíře, ale také myslím na to, že někde tam má svůj tichý hrob Jano Šofranko, který zahynul loni v září při pokusu o solo přelezení této velké výzvy jižních srázů Blancu.

Krátce po jedenácté už jsme na bivaku Eccles. Na spodním bivaku na nás zbývá jedna postel bez matrace a místo na stole. No co už, nějak se s tím popereme. Arup si dává odpočinek a já vyrážím na průzkum co zítra. Postupně prohlížím varianty přístupu do Col Eccles a nakonec dolézám až na samotný vrchol Peak Eccles. Vzhledem k absenci sněhu se jedná o místy dost zajímavé a orientačně zábavné lezení nahoru a ještě zábavnější lezení dolů, ale ty výhledy za to stály. Rozhodujeme se na ledovec nastoupit hned za bivakem traverzem cca 20 m black icu a pak už je dobrá stopa ve strmém firnu až do sedla.

Večer je velmi společenský a noc sice trochu chladnější, ale v pohodě. Vstáváme hned po odchodu družstev na Freneyský pilíř a těsně po třetí odcházíme z bivaku. Na pilířích Innominati už blikají čelovky Španělů z horního bivaku, ale nějak se příliš nepohybují. Perfektně svítící měsíc nám umožňuje pohyb skoro bez čelovek a tak nakonec lezeme celý pilíř až po začátek traverzu velkého kuloáru za tmy. Ve skále je lezení do III UIAA, jedna délka tak za V, trochu do kopce.

Do rozbité skály kuloáru volíme mačky a co nejvíce se snažíme využívat zbytky sněhu ve žlábcích. Ryhclý postup mimo velmi rozbitou skálu nás tak na levý pilř přivádí jako první. Na bezbečné kazatelně pilíře dáváme druhou snídani a přes zlatou žulu už míříme do vrcholového ledového pole. Arup začíná zpomalovat, protože přeci jen, špatné vyspání, výška 4500 m, to vše dělá svoje. Hřeben na Mont Blanc du Courmayer je nekonečný, ale výhledy neskutečné. Krátce po desáté jsme na vrcholu Mont Blancu. Téměř bezvětří, obloha bez mráčku, paráda.

Pro sestup volíme Tři hory, přeci jen je to na lanovku kratší. Pod Col du Mont Maudit je stopa zasypaná čerstvými úlomky seraku, atak se raději moc nezdržujeme. Krátká pauza v Col Maudit a pokračujeme přes Tacul. Serac vypadá velmi živě a když procházíme mezi spadlými bloky pokládám za zárak, že minulý týden zahynuly pouze dva lidé. Hory nám výdy dokáží dát najevo svou obrovskou sílu...

Těsně po čtvrté jsme na Cosmicu a na terase přichází čas pro odpočinek. Zatím nejkrásnější cestu na vrchol Mont Blancu máme zdárně za sebou. Jako odměnu nám večer servíruje východ měsíce přímo za Dent du Geant, prostě kýč jak rýč. A tak to má být....

22.8.2013 Point Lachenal

Na pohodu vstáváme v sedm a vyrážíme směrem k Lachenalu. Pěkná, lehčí túra, kterou zakončujeme náš pětidenní program. Víc se věnujeme focení, Arup zkoučí v několika místech vyvádět na prvním, prostě nádherný den v ještě hezčích horách, které mám zaryté podkůží výrazně hlouběji, než jsem si ochoten připustit.