18. - 20.10.2013 Vysoké Tatry

Někteří optimisté sice z Brna do Tater na víkend odjížděli jako na letní lezení a tedy bez maček a cepínu, nicméně tento předpoklad byl mylný a tak čirou náhodou jedny mačky v autě navíc přišly vhod. Tatry nás přivítali v pátek večer slušnou chumelenicí a sobotní ráno vymetenou oblouhou a zimním hávem.

Lubo a Jaro přijeli do Tater vyčistit hlavu od pracovních starostí a když by se podařil i nějaký pěkný kopec, bylo by to super. Takže volíme dát pokud o Vysokou. Když se bavím ráno krátce s Viktorem z Rysů, pouze se potutelně usmívá, no myslím, že vím proč a tak i přes nádherné počasí kluky spíš připravuju na náhradní cíl v podobě Zlomiskové veže.

Nad prahem Dolinky pod Dračím sedlom je to klukům po desátém propadnutí sněhem mezi kameny až po přirození zcela jasné a tak míříme místo trápením sutí nahoru do stěny Zlomiskové veže. Kluci nikdy nelezli, takže varianty ve východní stěně s pár kroky kolem III UIAA jsou na první lezení, navíc s mačkami a cepínem tak akorát. Nádherné výhledy téměř patagonského typu a hlavně lezení místo chůze, podle kluků značka ideál.

Na vrcholu máme dobrý čas, klukům to šlo a tak po sestupu do sedla volíme pokračování na hřeben Dračích hlav. Podmínky i čas už nedovolují přemýšlet o celém hřebeni, ale celá úvodní část až k Malé Dračí hlavě byla dobrou školou alpinismu.

Sestup místy trochu boj v propadajícím se sněhu, ale nakonec jsme kolem třetí s rezervou dole na Popradském. No a zatím co kluci jdou dolů a pokračovat v relaxačním víkendu ve welnesu, my vyrážíme s Pavlou (která si přes den vyběhla na Rysy) na fotografickou vycházku kolem plesa. Po velmi dlouhé době společný večer v horách a bez dětí.

Na neděli jdeme lézt na Stěnu pod Skokom. Překvapivě jsme tam spolu s kluky z oddílu jediní. Vybíráme si cestu Stredom platně s nástupem přímo ze spodu. Velmi pěkné lezení, v plotně erární skobky a hlavně sestup slaněním novou cestou Nemorálny tanec, takže pro Pavlu ideální cesta na rozlez po "porodní" pauze.

No a pak už nezbývalo než seběhnout dolů a několikrát zkonstatovat, že na lyžích je to výrazně kratší, dát si oběd ve Furkotce a vyrazit domů. No a příště, příště už to myslím na ty motyky fakt bude akorát :-) .