26.1.2014 IWC Saas Fee

IWC Saas Fee je aktuálně nejstarším závodem světového poháru v ledolezení, nebo spíš drytoolingu a i když někdo může za vrchol sezóny považovat mistrovství světa nebo evropy, tak prostě závod v Saas je historií i atmosférou pouze jeden a vždy je vrcholem sezóny.

Kvalifikace bývá vzhledem k časovému limitu nejtvrdší a pokud postup do semifinále v kategorii chlapů přirovnám k finálové účasti v ženách, nebudu daleko od pravdy, i když se to některým nemusí líbit. Tvrdé technické bouldry a na to všechno je 5 minut. 

Semifinálové i finálové cesty už mají přeci jen delší limit a zpravidla také o něco lepší chyty, takže více rozhoduje plynulost a rychlost lezení oproti bouldrům v kvalifikaci.

Letos do Saas odjela reprezentace v plném sestavě. Tedy Lucka Hrozová a Martina Kratochvílová v kategorii žen a Mirek Matějec, Jan Straka a Radek Lienerth v kategorii mužů.

Kvalifikace žen se příliš nepodařila Martině, která doplatila na malou zkušenost a nevýhodnost první závodnice kdy prochladla při prohlídce a bezprostředně probíhajícím lezení to bylo znát. Naštěstí to i tak stačilo na postup do semifinále. Lucka cestu zvládla bez výraznějších problémů těsně před časovým limitem a tak i přes ne zcela dobrý zdravotní stav postupovala z velmi pěkné šesté pozice.

Chlapů bylo na startu 64, tedy 32 v každé skupině. Obě cesty měly těžké technické bouldry v první části a pak už to chtělo jen rychle utíkat. Kvalifikační cesta číslo 1, byla asi o kousek těžší, ale to berte jako výsledek diskuse, protože nikdo z nás obě cesty nelezl.

Jako první nalezl Radek Lienerth a přeci jen kamenné chyty, široké okopovky  a technický charakter první části cesty stály čas a technický bouldr v půlce zase sílu. Bude potřeba potrénovat jak vytrvalost tak maximálku J

Na cestě číslo dva se hned vzápětí představil Honza Straka a bylo vidět, že platí daň za první svěťák. Přeci jen padnou u druhého jištění se nikomu nechce a právě tato místa bývají v Saas nejhorší. Když se konečně dostal do míst kde mohl naplno uplatnit svou sílu a vytrvalost, bohužel vyklouznul cepín ze spoďáku až jiskry lítaly.

Jako poslední z českých závodníků se představil Míra Matějec. Velmi pěkně vyřešený nástup, správné nalezení do nepříjemného bouldru a najednou návrat, špatné nalezní, málem pád. Prostě gordický uzel jako hrom. Klobouk dolů, že tuto situaci Míra ustál, ale bohužel čas je neúprosný takže sposta síly, ale time out před nástupem do klíčového bouldru.

Celkový výsledek chlapů není v žádném případě světový, ale současně bych ho zase neoznačoval za tragický nebo zoufalý jak se dalo dočíst. Možná zkuste pohledat výsledky minulých ročníků.

Semifinále žen začalo v sobotu ráno a jak jsem se už zmiňoval v průběžném reportu, zalezla Martina naprosto perfektně. Určitě se dají  najít chybky, jako třeba přichycení cepínu v chytu rukou, kdy jsem měl strach, že si ho zahodí, určitě se dá zrychlit, ale každopádně je její výkon příslibem do budoucna a jako takový nelze jinak, než 10 místo hodnotit velmi pozitivně. Navíc tím potvrdila, že má na semifinálové umístění a při troše štěstí by možná i to finále nemuselo být úplné Sci-Fi.

Lucka se v semifinálovce dostala velmi vysoko  a to stačilo na postup  do finále ze šestého místa. Je vidět, že bohužel styl venkovního lezení, kdy může naplno využít svou obrovskou vytrvalost není tím ideálním pro rychlé lezení v závodních cestách a navíc, lezte cestu, kterou musíte zvládnout udýchat s teplotou a omezující virózou. Takže postup a finále.

Prostor před finále jsme každý využili jinak, někdo odpočíval a chystal se na finále, někdo koukal na semifinále mužů no a my jsme se třeba šli proběhnout na pásy, protože lezení není jen o počtu shybů, ale taky o tom jakou máte kondici. Navíc být v tak hezkém místě jako je Saas a nejít se aspoň na chvíli projít pod čtyřtisícovkové kopce kolem bych považoval tak trochu za nešťastné.

Finále je v Saas vždy grandiózní záležitostí. Bezprostřední kontakt lezců s diváky, perfektní show a zážitek.

Začínaly dámy a bylo se na co koukat. Z našich jediný finálový zástupce Lucka zalezla velmi pěkně, ale bylo vidět, že se ve spodní části nedaří dostat do tempa oproti aktuálně letos nejlepším závodnicím. Strhující finiš, který nasadila od druhé půlky bohužel stačil „jen na páté místo“. Proč uvozovky? Protože páté místo je perfektní a mezi prvními pěti finalistkami rozhodují o pořadí naprosto minimální rozdíly. Takže uvidíme co další závody na kterých snad bude Lucka zdravotně fit.

Video Angelika Reiner: 

Chlapské finále bylo na časový limit předlouhé a hlavně dlouhé kroky v závěrečné pasáži cesty divácky velmi vděčné. V průběhu bohužel vypadnul proud na hlavních světlech a to dost ovlivnilo konečný výsledek závodu, protože Park HeYong mohl svůj pokus opakovat a cestu už velmi dobře a hodně vysoko znal.  Nešťastně skončilo finále pro Janeze Svolšaka, který po nervózním začátku sklouznul ze spoďáku ve třetině cesty.

Video  finále chlapů, včetně závěrečné exhibice Park HeYonga:

Takže takové bylo Saas Fee 2014 a těm kteří nás podporují díky, vynasnažíme se zase o kousek zlepšit následující víkend v Champagny en Vanoise. I přes velmi pozitivní a zasvěcené komentáře se pokusím v mezích možností posílat aktuální info a lépe zkomunikovat  focení, tak abychom si nemysleli, že  fotí ten druhý. Bohužel stalo se, najsem na závodech v pozici kouče, ale závodníka. I přes to se v mezích možností snažím pro závodníky, kteří  o to mají zájem funkci kouče plnit.

Příjemný den Radek